Zpět do obsahu Rok v krásné zahradě
Když jsem si před měsícem s panem Jiřím povídala o jeho okrasné zahradě, slíbil, že mi příště poví jak pěstovat rododendrony, to je totiž jeho vášeň. Říká, že se o ně stará celý rok, ale odměna stojí za to. To mohu potvrdit, chodím k nim tu nadýchanou nádheru obdivovat každé jaro.
Přípravu nového rašeliniště je třeba promyslet a připravit. Ze všeho nejdřív se musíme aspoň trochu v rododendronech zorientovat, abychom si uměli vybrat. Není třeba zacházet do detailů, ale je dobré vědět alespoň tolik, že rododendrony můžeme rozdělit zhruba do čtyř základních skupin.
STÁLE ZELENÉ RODODENDRONY
Stále zelené, hybridní rododendrony jsou vzrostlé keře, u nás dosahují výšky asi 1,5 až 2,5 m. Jsou známé bohatými shluky velkých květů v barvách od bílé přes růžovou a červenou po fialovou. Najdeme je v zámeckých parcích, k dostání jsou v každém zahradnictví, ve stovkách druhů a kultivarů. Velké rododendrony mohou stát osamoceně, většinou však bývají pravou a pyšnou dominantou celého seskupení keřů. Zvláštní skupinu mezi nimi tvoří keře druhu Yakushimanum. Jsou kompaktnější, poznáme je podle chlupatých lístků a naducaných trsů květů, ty bývají v růžových a červených odstínech a vypadají jako by měly krajkový lem.
OPADAVÉ RODODENDRONY
Opadavé keře jsou také velké, kvetou brzy na jaře, buď před olistěním, nebo současně s rašením. Tvoří doslova koule bílých, žlutých, oranžových, rudých nebo až červenohnědých květů, které krásně voní. Tyto keře mají řidší listoví, proto je většinou sázíme do kompozic se stále zelenými odrůdami. Odmění se nám tím, že jako první zjara rašeliniště rozzáří svými květy.
KLASICKÉ AZALKY
Azalky jsou v podstatě také rododendrony, ale subtilnější a s drobnými listy. Bývají stále zelené nebo částečně opadavé a květy pokrývají celý keřík rovnoměrně. Tyto drobné, kompaktní keříky dobře doplní dominanty rašeliniště a hodí se také k pokrytí volných prostor mezi většími keři.
BOTANICKÉ DRUHY
Pro úplnost bychom měli vědět, že se dají pěstovat i pravé, botanické druhy, z nichž všechny moderní rododendrony pocházejí. Našli bychom mezi nimi vzrostlé keře, ale také miniatury – často však vyžadují náročnější péči. Kvetou méně a některé až po několika letech, ale bývají pravou chloubou pěstitelů.
POLOHA A VLÁHA
Kam rašeliniště umístit? Stanoviště musí být vlhké po celý rok. Mělo by proto ležet přinejmenším v částečném zastínění, nejlepší orientace je na východ. Velké stromy poskytnou potřebný stín, ale současně odsávají mnoho vody, takže i v poměrně vlhkých a stinných zahradách je vhodné celoročně zalévat. Než začneme připravovat jámu, měli bychom mít představu o tom, kolik velkých rododendronů do rašeliniště umístíme, podle toho zvolíme velikost plochy. I když je naším cílem vytvořit hustý porost rododendronů, azalek a dalších rašelinných rostlin, velkým rododendronům musíme dopřát prostor, měly by být od sebe vzdálené cca 1 – 1, 5 m. Mezery mezi nimi pak můžeme postupně vyplňovat drobnějšími rostlinami.
PŘÍPRAVA MISKY
„Budování rašeliniště, to není práce na půl dne, jak to občas vypadá v televizních seriálech“, zlobí se Jiří. „Pán dvakrát kopne, udělá jamku jen o něco větší než ten květináč, ve kterém keř koupil, nasype do ní půl kbelíku rašeliny a je to. Ale nechtějte ten rododendron vidět za rok!“ Aby bylo rostlinám v rašeliništi dobře, potřebujeme jít do hloubky asi 50 cm, ale v místech pro velké rododendrony jdeme ještě hlouběji, tak 60 – 75 cm. Celou plochu rašeliniště pak vyplníme substrátem pro rašelinné rostliny. Dá se koupit, ale nejlepší je substrát vlastní. Jeho příprava je práce téměř na celý rok, a pan Jiří o tom mluví s takovou láskou, že se k tomuto tématu ještě někdy vrátíme. Prozatím nám postačí substrát z obchodu. Pozor, je lehký a vzdušný a před sázením se musí provlhčit, jinak by zůstal naspodu až několik týdnů suchý. Nejprve ho tedy pořádně prolijeme, počkáme den dva, a znovu bohatě zalijeme, proces opakujeme tak dlouho, až je substrát provlhčený kvalitně. Poznáme to tak, že se po zmačkání v ruce nerozsype, drží pohromadě.
SÁZENÍ
Sázet začínáme od velkých rododendronů po nejmenší, nemusíme naplnit celou plochu najednou, naopak, jednou za čas porost zpestříme něčím novým a můžeme si tak dělat malé radosti postupně. Takové rašeliniště se může několik let proměňovat. Rašelinné rostliny se snadno přesazují, mají pevný, hustý a nepříliš hluboký kořenový bal. Kromě rododendronů a azalek jsou do kompozic vhodné vřesy a vřesovce, drobnolisté keříky jako Gaultheria (libavka), Andromeda (kyhanka), Daboecia (irský vřes), Empetrum (šicha), Arcthostaphylos (medvědice), nepřeberné druhy nových, moderních kapradin apod. Zvláštní kapitolu by si zasloužily kameny, které jsou oblíbeným doplňkem. V krajkoví něžných květů zvlášť vynikne jejich strohá krása. Mají také praktickou úlohu: poslouží jako opora pro nohy, takže při pletí do načechrané půdy nemusíme vůbec vstupovat.
PÉČE
Kořenový bal mají rododendrony těsně pod povrchem. Proto je neokopáváme, a během podzimu je ještě přisypeme novým substrátem. Nejen na podzim, ale i během zimy, rododendrony zaléváme. Mrazu se obávat nemusíme, keře však mohou v zimě uschnout, protože i v zimě asimilují a potřebují půdu do hloubky provlhčenou.
„Myslela jsem, že se rododendrony sázejí na jaře“ přiznávám při loučení. „Ale ano, taky to jde, spolehlivě si přitom vybereš barvu květů. Díky pěstitelům dnes koupíš keříky s dokonalým kořenovým balem, a ty se dají sázet opravdu kdykoliv. Ale pro rostlinu samotnou je k přesazování nejvhodnější čas vegetačního zklidnění. Já sázím nejradši v říjnu, to mám totiž na tuhle krásnou práci taky víc času!“ Dodává pan Jiří.