20 Rodinná snídaně

Zpět k obsahu Já a moji obráci

Nemusela jsem čekat dlouho. Ještě ten samý týden v pátek nás čekalo další pochutnání. Vstávali jsme brzy. Už mám Hele dobře vycvičenou. Když jí po šesté ráno strčím do obličeje čumák, většinou rovnou vyskočí. Ale ne vždycky. Někdy mě zatlačí do pelíšku, pohladí mě po hlavě a zašeptá „Spinkej!“ To hned vím, že je víkend a spinkáme do osmi. Zatočím se do klubíčka a spím dál. Ale jak říkám, v pátek jsme vstávali brzy. Nejdřív jsem se pomazlila s Hele. To vypadá tak, že se zakousnu do dna pelíšku a celým tělem mlátím na všechny strany, dokud mě Hele nepohladí. Pak pěkně ztichnu a nechám se hladit na bříšku a na zádech a taky na tlapkách a pak těma tlapkama zase škrábu Hele po ruce a vypadám přitom jako spící krokodýl s bílou náprsenkou.

Pak jsem běžela pomoct se vstáváním Kamimu. Ten vstává pomalu a vrže to v něm asi tak, jako když mám v zubech kamínek. Tak mu nosím ponožky a chytám ho za nohu, aby se pěkně rozcvičil a šel se mnou ven. Šlo mu to dobře, a tak jsme zamířili do přízemí hned, jak Hele odešla do svého pokoje. Když ona takhle zmizí, znamená to, že snídani dělá Kami, jako ostatně vždycky.

Kami mi nasypal granule, doplnil čerstvou vodu do misky a dal vařit vodu na kafe. Mám jeden pelíšek v kuchyni, a tak si na něj vždycky po jídle lehnu a ještě trochu podřimuju. Koukám, jak Kami připravuje na stůl snídani pro sebe i pro Hele, jak dovařil čaj a kávu. V kuchyni to rázem zavoní jako před ranní procházkou. To mám ráda, úplně mi to rozproudí krev.

Ten den Hele dlouho nešla dolů, a tak si Kami vzpomněl, že by ještě stihnul přiložit do kotle v zakázaném domě a vyběhl ven. Za chvíli sešla do přízemí Hele, posadila se ke stolu a nalila si smetanu do kávy. Na obrákově talíři už byl jen zbytek chleba, a tak na Kamiho taky nečekala a pustila se do jídla. Obrák se vrátil, sedl si k ní a napil se čaje. Pak se podíval na svůj talíř, pak na Hele, pak na mě a pak zase na Hele, až si toho divného koukání všimla i obračka. „Co je?“ řekla a rozhlédla se kolem. Pak se nevěřícně zasmála a povídá „Chceš říct, že tu snídani jsi nesnědl ty?“ „Ne“ povídá Kami. Ještě chvíli pozoruje Hele, jestli mu to jídlo neschovala schválně. Pak se zvedne ze židle a s pochmurným výrazem si jde namazat nový krajíc chleba.

Víte, on má ráno moc rád chleba s máslem a džemem, ale pěkně nakrájený na několik proužků. Dnes mi ho nechal u hrany stolu, hned nad židlí, abych to neměla daleko. Samozřejmě jsem snědla jen tři proužky, to je tak akorát zákusek pro mě. Ostatní jsem mu nechala a talířkem jsem ani nehnula.  Jsem přece šikovná, jak říká obračka. Kami si mlčky nakrájel další proužky chleba a přisedl si k Hele. Ta se jen usmívala, baštila jogurt a dělala jakoby nic. Já taky, jen jsem na ně z pelíšku pokukovala a užívala si příjemné teplo v bříšku. Měla jsem velkou radost, že jsme si spolu užili takovou pěknou snídani. Vstala jsem a lehla si k nim pod jídelním stolem. Hladila jsem obráky tlapkama po nohou a strkala je do kolen čumákem, ale oni dnes neměli hrací náladu. Hele spěchala do práce, Kami trochu vrčel, a tak jsem se i já stočila na pelíšek, aby mě radši ani neviděl. On pečlivě uklidil ze stolu všechno nádobí a zbytky, pak pořádně pozavíral skříňky i myčku a šel se přivléct, abychom mohli jít na velkou procházku k řece. Je to dobrák. U řeky mě nechal pobíhat roštím i vodou a doma mi pěkně utřel tlapky do sucha. Akorát mám takové tušení, že k večeři dnes masíčko nebude.

Zpět k obsahu Já a moji obráci