2 Nový domov

Zpět k obsahu Já a moji obráci

Venku nebyla ani máma Betty, ani naše ohrádka. Byla tam cizí zahrada a v ní dům se třemi schody. Moje nová obračka mě odnesla do pokoje a posadila mě do plátěné boudičky. Chvíli jsem tam seděla a čekala, co se bude dít. Nedělo se nic, a tak jsem se rozhodla, že se podívám po okolí. Podlaha byla studená, ale taky jsem našla pěkný teploučký koberec a za ním kuchyň a v ní misku s vodou. Stála na takové té čůrací dečce, co máme doma, a tak jsem si ji taky hned počůrala.

Oba obráci byli se mnou celý den. Nejdřív jsme si hráli, potom jsme baštili, pili, čůrali, kadili a spinkali, pořád spolu. Už vím, jak se jmenují, obračka je Hele a obrák je Kami. Večer obráci v pokoji rozložili velké křeslo tak, až z něj byla postel. Vedle ní postavili tu plátěnou boudičku a zase mě do ní posadili. Chvíli jsem tam čekala, ale pořád se nic nedělo. Tak jsem chaloupku nejdřív pořádně prozkoumala. Měla měkoučkou podlahu, ale kromě ní tam uvnitř nebylo vůbec nic ke kousání. Když už jsem podložku pěkně oškubala, vyrazila jsem ven. Zvenku to mělo zipy, a ty už se kousaly docela dobře, jenže obračce se to nelíbilo. Chvíli jsme se spolu honily, ale k zipům už jsem se nedostala. Tak jsem si vzala svou hračku a šla jsem za Hele do postele. Jenže ona asi vůbec neví, že pejsci umí spinkat v posteli! Vždycky mě znovu sundala a zavřela do té boudy. To se mi moc nelíbilo. Byla jsem tam úplně sama, ve tmě a bez mámy, brášků a bez nikoho! Chvíli jsem tam vydržela, a pak jsem šla zase ven. Nejdřív jsem si očichala přednožku u krbu a pak jsem se šla sama napít až do kuchyně. Zvládla jsem to a ani trochu jsem se nebála. Když jsem se vrátila, bylo mi už tak smutno, že jsem si u obrácké postele trochu poplakala. Ale jen trochu, obračka mi zase půjčila ruku, a bylo po pláči. Trochu mě hladila a trochu šimrala na bříšku, a tak se mi nakonec docela hezky usínalo.

Postupně jsem zjistila, jak to u mých obráků chodí. Ráno mě obračka vezme na procházku. Asi se bojí, že by se sama ztratila, a tak se ke mně přivazuje vodítkem. Abych jí udělala radost, chytám jí vodítko celou cestu a přetahuju se s ní, moc se jí to líbí a taky se o ně se mnou pere. Ale není velká silačka, už brzo nad ní začnu vyhrávat! Pak si mě vezme k sobě obrák a obejde se mnou zahradu. Bez vodítka, což je trochu škoda, ale zase se spolu můžeme honit po celé zahradě. Obrák je silák, se vším si poradí, ale vyčuchat mě na zahradě neumí, to ho budu muset naučit. Když se vrátíme, zjistíme, že Hele někam odešla a zůstala za ní jen voňavá stopa. Celý den si s obrákem hraju na schovávanou a přetahovanou a taky ho chytám za nohu, aby se neloudal a šel tam, kam chci já. Někdy je to s ním hrozná práce, loudá se po zahradě a snad ani netrefí domů. Večer se vrátí Hele a naloží mi plnou misku papání. Pak se jdou najíst obráci spolu. Snažím se jim vysvětlit, že bych se taky určitě naučila jíst na stole a taky bych si chtěla užívat ty jejich obroty, ale oni to nechápou. Nechávají mě dole a nedají mi ani ochutnat. Večer jde pak jeden obrák někam nahoru po schodech, a ten druhý se mnou spinká dole.

Nejlepší zábava je, když se mnou spí Kami. Ten má tak úžasné pantofle, že na všechno zapomenu a koušu a koušu. Obrákovi se to taky líbí, jinak by mě po pokoji tak nadšeně nehonil. Když mě konečně chytí, chvíli se o botu přetahujeme, pak většinou vyhraju já a jdeme spinkat. S obrákem se spí trochu hůř, protože chrápe. Musím pořád hlídat, co se kde šustne, a přes to jeho chrápání může jeden přeslechnout něco důležitého. Chrápe asi proto, že spí úplně tvrdě, vůbec nic ho nevzbudí. Ani moje štěkání, kňourání, ani když se jdu napít nebo čůrat. Čůrat už teď chodím jen ke krbu, tam to nejvíc voní, asi tam chodí čůrat i jiní pejsci. Ale ze sedačky je tam na mě vidět, takže když potřebuju udělat bobek, jdu pro jistotu až k pianu, kdyby se Kami vzbudil. Všimla jsem si, že někdy po mě loužičku nebo bobek uklidí a někdy ne, asi to tak v domečku mají zařízené.

Když se mnou spí Hele, je to úplně něco jiného. Má lehké spaní skoro jako já, a tak, když se pohnu, hned se probudí a přemýšlí, co budeme spolu dělat. Někdy mě přitom podrbe na bříšku, a to mám nejradši. Nechám se hladit tak dlouho, až znova usnu. Anebo se mnou chodí ven, třeba i pětkrát za noc, a tak už tam znám všechny keře a kamínky a taky tam dělám čím dál víc loužiček a bobků, protože to ke krbu nestihneme.  Stejně mi to bylo divné, že se to u nich dělá u krbu a u piána. Hele pak kolem dlouho běhala s hadrem a stříkací lahví, až už to vůbec nevonělo. A Kami na pár týdnů zase úplně zalepil tu voňavou škvíru u krbu izolepou. To už jsem si nebyla jistá, jestli jsou to ta správná místa, a tak jsem si řekla, že to budu dělat venku na trávníku. Obráci se ani trochu nedivili, a tak už to tak zůstalo.

Zpět k obsahu Já a moji obráci