Den otevřených zahrad 2018

Zpět na stránku Próza

aneb Jak jsme se zapojili

Chtěli bychom tímto  poděkovat zbraslavským nadšencům, kteří nás přemluvili, abychom se 9. a 10. června zapojili do akce Víkend otevřených zahrad. Moc rádi jezdíme do botanických zahrad a arboret, zrovna tak rádi chodíme po Zbraslavi a nahlížíme, kdo má jak upravenou zahradu, ale nikdy nás nenapadlo zúčastnit se téhle již tradiční akce. Až letos jsme se díky vytrvalosti paní Lucie Miovské zapojili a otevřeli svou zahradu  veřejnosti. Vůbec jsme netušili, co nás čeká. Celý týden jsme ale všichni, včetně nejmladších členů rodiny, věnovali přípravě. Vypleli jsme všechna alpina i rašeliniště, ostříhali uschlé větve a odkvetlé růže, pokosili trávník… a také jsme svědomitě odklidili všechno nářadí i kropicí hadice, které se samozřejmě po zahradě povalují denně. Jak se akce blížila, docházelo nám, že hodinová procházka na slunci nebude pro účastníky jen tak, a tak jsme ještě nakoupili vodu a stovku plastových kelímků, třeba je nepoužijeme, ale radši víc, než aby nám tu někdo trpěl horkem a žízní.

První návštěvy jsme čekali v sobotu dopoledne. Ještě deset minut před začátkem nebyl na ulici nikdo, kdy by vypadal jako návštěvník. Posedávali jsme u stolu s vodou a povídali si. Třeba nikdo nepřijde … No, to nevadí, tak si dáme kafe a půjdeme zase po své práci. Když udeřila jedenáctá, vyrazili jsme k bráně a zůstali tam překvapeně stát. Na ulici stála nečekaně velká skupina návštěvníků všech věkových kategorií. Když jsme nesměle otevřeli, ti vpředu stejně nesměle udělali krok k nám, a nám to najednou došlo. Přišli k nám na návštěvu jen lidé, kteří jsou krásou zahrad stejně posedlí, jako my. Dvojice s dětmi i bez dětí, sandály, plátěnky, batůžky, fotoaparáty, sem tam bicykl nebo kočárek…

Až na ty zámecké pantofle to pak vypadalo jako prohlídka zámeckého okruhu, ovšem okruhu, který vede jen parkem. Můj muž se zahradě věnuje od dětství, a tak se s chutí podělil nejen o historii domu a okolí, ale hlavně o zajímavosti, které na zahradě máme. A není jich málo, máme tu dokonce významný strom, obrovský exemplář čínské metasekvoje. Abychom neřečnili dlouho, všechny čtyři víkendové návštěvy probíhaly stejně. Velká skupina lidí, samí milovníci zahrad, hodinová procházka, ukázněný průvod po předem dané trase. Děti si hrály, dámy si sundávaly střevíce a chodily v čerstvě pokosené trávě bosy, mnozí fotografovali, někteří se vyptávali na podrobnosti. Často padala otázka, kdo se nám o zahradu stará, vždyť je to tolik práce! Na závěr zastávka u stolu s vodou a malým dárkem.

Co si ale odnášíme hlavně, to je krásný pocit z toho, že jsme se o půvab naší zahrady podělili s mnoha přáteli, kteří si jej přišli užít spolu s námi. Byl to jeden z nejkrásnějších víkendů, který jsme na zahradě strávili. Plný zajímavých setkání, přátelských rozhovorů, slunce a zeleně. A na závěr se u nás na chvíli zdržela paní starostka, aby pozdravila nejstarší paní Rösslerovou, která v téhle zahradě žije a pracuje nejdéle z nás všech a na každičkém místě byste našli stopy její láskyplné péče.

Děkujeme všem milým hostům a těšíme se zase někdy na viděnou!

Zpět na stránku Próza